Atlantic-cable.org

V USA je to běžný obrázek. Pokud procházíte ulicemi velkého města, všude okolo vidíte stany a stovky bezdomovců. Žádný stát se tomuto problému nevyhne. V Západní Evropě ale jejich čísla začínají raketově růst.

Hlavní město bezdomovců

Úspěch stojí úsilí. A někteří kvůli tomuto úsilí končí na ulici. Ať už je ale příčina jakákoliv, tak není žádným tajemstvím, že počet bezdomovců ve vyspělých zemích raketově stoupá. Čísla pořízená na začátku letošního roku v Německu ukazují, že lidí bez domova se tu nachází něco kolem 650 tisíc.

Francii trápí podobný problém. Po Paříži se totiž pohybuje kolem čtyř tisíc bezdomovců. Vyplývá to z měření magazínu TheLocal.fr, který mimo jiné zaznamenal nárůst o 20 % v porovnání s rokem 2018. A to šlo pouze o lidi, kteří noci tráví na ulicích. Obyvatel azylových a krizových center bude ještě mnohem víc.

Problémem bývá infrastruktura

Stát se bezdomovcem může v dnešní době každý. A to ani nemusíte ztratit práci a přijít o veškeré prostředky. Na vině je také menší množství bytových jednotek. Ceny pronájmů a prodejů tak šplhají do astronomických výšin. A i když populace přibývá (zejména vlivem pracovní migrace), u nemovitostí je tomu naopak.

Z toho samozřejmě těží dlouhodobí investoři, kteří dnes mohou svoji investici z minulosti zhodnotit. I ti ale nemají na růžích ustláno. Kvůli vysokým cenám se profit z přeprodeje nemovitostí každým rokem snižuje. Před Západní Evropou tedy stojí další problém, který musí vyřešit ke spokojenosti všech. Tedy ke spokojenosti svých obyvatel a matičky přírody.

Německo. Někteří ho nenávidí, jiní ho milují. Pro spoustu Čechů je ale spíše ideálem. Stačí totiž přejet přes hranice, zaměstnat se v jejich zemi a plat vzápětí vzroste až o několik stovek procent. Co když vám ale řeknu, že by to za několik desítek let mohlo být naopak?

Dožene Česko Německo?

Zní to jako sci-fi, že? A s největší pravděpodobností to i sci-fi bude. Německo však stojí před velkým problémem, který bude muset co nejlépe vyřešit, jinak místní obyvatele čekají změny. A dost možná razantní a nepříjemné. Nejdřív vám ukážu pár čísel:

• populace – 82 milionů

• procento lidí nad 60 let – 28 %

• porodnost – 1,42 dítěte na ženu

Všimli jste si posledního čísla? To je ten největší problém. A proč vlastně? Jedno moudré přísloví totiž praví, že bez práce nejsou koláče. K práci ale potřebujeme sílu, kterou v tuto chvíli zajišťuje člověk ve spolupráci se stroji. A když nemáte lidi, nemáte koláče. A když nejsou koláče, nemá stát z čeho brát. A když nemá stát z čeho brát, nemůže ani dávat.

Nutné budou změny

Německé politiky tak čeká spousta práce. Musí nějakým způsobem přesvědčit svoje obyvatele k tomu, aby zakládali rodiny. I to ale nemusí stačit. Počet penzistů totiž bude rok od roku růst a v roce 2050 se může vyšplhat na téměř 40 procent. Pokud by se porodnost nezvýšila, muselo by Německo za tuto dobu otevřít hranice pro neuvěřitelných 181 milionů obyvatel (např. Francii by stačilo „jen“ 90 milionů).

Důchodový systém tedy s největší pravděpodobností brzy dozná výrazných změn. A stát bude muset hledat nové způsoby, jak zásobovat svoji státní kasu dostatečným množstvím mincí, aby mohla svým penzistům zajistit důstojný důchod. Bude zajímavé sledovat, jak si s tím náš severní soused (a ostatně i celá Evropa) poradí.

O tom, že vyspělé civilizace s největší pravděpodobností čeká vymírání, toho už bylo napsáno mnoho. I tak bych se na toto téma v následujících řádcích rád podíval.

Pokud si chce lidské pokolení zajistit přežití, musí „vyrábět“ děti. A to v mnohem větším množství, než tomu bylo v posledních letech. Česká republika sice patří mezi vyspělejší státy, se Západní Evropou se však stále nedokáže příliš rovnat. V některých oblastech je to smutné, u jiných zase můžeme být rádi. A jednou z odlišností, které by si nejraději vyspělé státy odpustily, je stárnutí populace.

Na stáří samozřejmě není nic špatné. Stárnutí populace ovšem poukazuje na fakt, že se rodí čím dál menší množství dětí. Největší problémy má z evropských států Německo. To je s více než 80 miliony obyvateli nejlidnatější zemí v Evropě. Toto prvenství ale vyvažuje nízkou porodností. Podívejme se na čísla:

• 28 % německé populace je starší 60 let,

• do roku 2050 toto číslo vzroste na téměř 40 %,

• porodnost se zastavila 1,42 dítěte na německou ženu.

To je obrovský problém. Nejen pro budoucí důchodce, ale i ty stávající. Nižší porodnost hlásí i Francie. Ta na tom ale ještě není tak špatně jako Německo, i přesto je s porodností 1,99 dítěte pořád pod čarou nezbytnou pro udržení populace. A takto bych mohl pokračovat dál a dál…

Západní společnost se bude muset s nízkou porodností poprat, nebo hrozí nejen vymírání, ale i kolaps celého systému. K tomu je ale potřeba kooperace všech obyvatel. Samotné zákony totiž nemohou nutit obyvatele k rozmnožování.

Evropskou unii všichni považují za jeden celek. Celek provázaných států, které si navzájem vypomáhají a řeší problémy společně. Poslední roky ale jasně ukázaly, že celistvost a jednotnost nejsou vlastnosti, kterými by se EU mohla pyšnit. Tedy alespoň ne v takovém smyslu, v jakém ji většina z nás chápe.

Dvě organizace v jedné

Společenství vyznačující se vlajkou s dvanácti hvězdami tvořícími kruh totiž nedrží při sobě. Je rozdělené na dvě frakce. Jednoduše řečeno na západní a východní. A migrační krize v plném rozsahu tyto problémy odhalila. A pokud se do tohoto problému trošku ponořím, zjistím, že to není jen o odlišné mentalitě obou táborů.

Nebudu vám lhát. Sami určitě víte, že jisté odlišnosti mezi naší společností a tou západní tu určitě najdeme. Jádro pudla ale tkví ve vnímání. Ve způsobu, jakým si oba tábory chrání svoji národní identitu. Ve způsobu, jak jednotlivé národy přistupují k myšlence Evropské unie jako takové.

Nikdy nevě10ř spojenectví s mocným

Když v roce 2004 došlo k velké expanzi, přišly největší mocnosti o svoje výhradní postavení. Díky velkému počtu politiků v Evropském parlamentu mají stále silné slovo, pokud se ale spojí několik menších států, dokážou větší stát s přehledem přehlasovat. Na tom ostatně stojí princip demokracie.

Je ale obecně známo, že státy s velkým počtem obyvatel a přístupem k velkému kapitálu (například Francie a Německo) mají historicky dáno, že nesmí ustupovat. Najít rozumné řešení, které by vyhovovalo oběma stranám, je tak pro mnohé mocnosti problém. Je jasné, že se kompromis snaží najít, ne vždy se to ale daří. A tak namísto rovnocenného partnera nahlížejí země západní Evropy na ty východní skrze prsty. Jako na xenofoby se zvláštní mentalitou…

OUuu.. strašně dlouho jsem nic nepsal. Ale měl jsem na pilno a také jsem zcela změnil kariéru. Jaké to je začínat znova, ve starším věku?

Záleží z jaké situace se přesunujete. Někdo chodí deset let do jedné práce, bouchá si svoje osmičky a víkend pohoda. Pak změní firmu a pozici a najednou je vše jinak. Ale jen pár týdnů než si to sedne. Za dva tři měsíce opět chodí do práce, bouchá osmičky a o víkendu lehárko.

Z práce do práce to je vždy docela v pohodě. Samozřejmě, výrazná změna pozice ze začátku hodně bolí, ale principielně je pořád to samé. U mě to však bylo úplně jinak.

Dělal jsem si pěkně doma na počítači. Jednoduší věci na internetových stránkách. Měl jsem na starost několik webových magazínů, kde jsem formátoval nově napsané články.

Všechno se ovšem výrazně změnilo, když mi objevili NEMOC. Jednoduše řečeno, nemůžu dělat práci, kde celý den sedím za kompem. Tečka. Doktor prostě zakázal. Sesypal jsem se. V pětatřiceti jsem v poklidu pracoval doma, na živnosták se slušným příjmem a najednou někdo řekne STOP!

Po pár týdnech, kdy jsem musel podstoupit rehabilitační pobyt s páteří jsem se vrátil domů a přemýšlel co dál. Nesmím moc sedět, spíše se pohybovat či ležet. Jako profi spáče by mě asi nikdo nechtěl. Musel jsem se tedy rozhodnou pro fyzickou práci. Jsem manuálně poměrně dost zručný, ale dělat rukama se mi nikdy nechtělo. Takže jsem vybíral tak, abych z toho měl aspoň dost peněz.

Vyhrála to instalateřina. Není k ní potřeba oficiální vzdělání, základní věci se naučíte hned a obvykle se pracuje uvnitř. Takže nejste omezeni nepřízní počasí. Doba byla ideální. Zvedl jsem telefon a volal do firem, kde by mě vzali. Přestože jsem nic neuměl (fakt, maximálně utáhnout kohoutek), vzali mě ve třetí volané firmě. Sice za mrzký peníz, ale příslib zvýšení po zaučení.

Nyní dělám tři měsíce a myslím že umím více než mladíci z účňáku, co jsou tam rok. A věřím, že časem se i osamostatním, protože nejsem žádný blbec a dá se se mnou dobře domluvit. Když vidím, jak starší chlapi jsou domluvení a přijedou z brutálním zpožděním nebo vůbec.. a neřeší to. Protože mají tolik práce, že jim pár nasraných lidí je úplně jedno. Řemeslníci jsou holt nyní nedostatkové zboží a jejich chování k zákazníkům o tom vypovídá.

Takže když budu trochu milý a ochotný, tak můžu být klidně i drahý. Lidi si za kvalitu rádi připlatí.

Ráno se vzbudím a pročítám si pohodlně v posteli zprávy a všude na titulkách je ta skvělá zpráva o vítězství Ledecké v obřím slalomu. Je to tu. Prozatím Ledecká jezdila dobře, ale nikdy ne na stupně vítězů. Před závodem bylo ticho a nedávala o sobě vědět. Trenér jen vyvracel spekulace novinářů, že má nějaké zdravotní problémy, když se neukazuje.

Ještě lepší než samotný sjezd bylo ovšem to divadlo kolem. Ledecká jela uprostřed pole, daleko za favorizovanými závodnicemi. Ty se průběžně předbíhaly na medailových pozicích, až se na první příčce usadila rakouská sjezdařka Anna Veith, v podstatě jistá svým vítězstvím. Další závodnice, které měly vyjíždět byly již podstatně slabší. Televizní stanice NBC jí dokonce uvedla jako vítězku závodu, za což se později museli omlouvat.

Ledecká po příjezdu do cíle nechtěla věřit, že vyhrála. Neradovala se, jen koukala na časomíru a čekala jestli se změřený čas změní.
Nyní se můžeme těšit za týden na její vystoupení ve snowboradingu, její hlavní disciplíně. Ale kdo, co je teď vlastně ta hlavní.

Dneska bych nakousl téma, na které narážíte na internetu každý den. Jsou jím všude nabízené prášky na všechno. Vzpomeňte si na jakýkoli zdravotní problém (nebo situaci) a najdete řešení v podobně zaručených prášků. Chcete zvětšit penis? Zkuste prášky. Chcete mít bělejší zuby? Naše prášky pomohou. Takto můžete pokračovat pořád.

Udělal jsem seznam nejčastějších problémů, které můžeme řešit nákupem prášků:

• prášky na růst vlasů
• prášky na hubnutí
• prášky na růst svalů
• prášky na bělení zubů
• prášky na erekci

Největší byznys jsou prášky na hubnutí. Představte si, že ti lidi tomu fakt věří. Že sežerou pilulku s nějakou starou suchou chaluhou a pak se rozkynou na gauči a budou s brambůrkama v ruce hubnout. Ne. Žádné z hubnoucích prášků nefungují. Aspoň ne dlouhodobě. Existují sice tablety, které vás zbaví vody, takže rádoby máte nižší váhu, ale to je všechno. Pro spalování tuků musíte mít trošku jiný přístup.

Samozřejmě jsem všechny typy prášků zkoušel (nebo mí známí) a nikdy nic nepomohlo. Největší blbost je samozřejmě bělení zubů.
Jedinou výjimku tvoří léky na erekci formou tablet. Nemluvím teď ale o profláknuté a drahé viagře. Nebo těch nesmyslech, které v nočích reklamách propaguje Uzel s pornoherečkama. Ani nadrženého čerta. Ale mám na mysli běžně dostupné (bez receptu) podpůrné prasky na erekci jako Zerex či Erexan. Oba typy jsem zkoušel a vcelku to pomáhalo. Samozřejmě, jde krátkodobé řešení problémů s erekci. Vezmete si prášek a lépe se vám postaví. Pokud vám prášky pomáhají, klidně si s nimi trochu pomožte k tvrdší erekci. Jestliže ale trpíte pernamentní ztrátou erekce, tak je lepší navštívit lékaře. Může tam být nějaký závažný zdravotní problém a ten práškem nevyléčíte. Nicméně o tom ale i píšou na recenzních webech. Pokud vám prášky zabírají a pomáhají, je to v pohodě. Pokud ne, je tam asi závažnější problém.
Takže tento typ prášků tvoří mezi těmi podvodnými čestnou výjimku.

Lidi, nenechte se nachytat a nekupujte blbosti. Jestli chcete zhubnout nebo zvětšit svaly, tak práškama to nenahoníte.

Kolik z vás loni (2017) řešilo dlouhé doručovaní balíku ? Tipuju, že každý druhý zákazník se před loňskými vánoci podivoval nad dlouhou dobou doručení. Tradičně nejtragičtěji je na tom Česká pošta. Od kamaráda eshopaře mám info, že každý druhý balík byl zpožděn více jak 3 dny. A každý pátý i více než týden. To je rekord oproti předloňským vánocům. Je to i jasně vidět na stoupajících tržbách eshopů, který jsou každý rok vyšší a vyšší. Dokonce i moje maminka na vánoce objednávala poprvé v eshopu a pak hned udělala další tři objednávky. Tak si to oblíbila. A na tohle přichází stále více lidí.

Bohužel ne každému dochází, že je třeba objednávat včas. Dopravní společnosti prostě nejsou nafukovací. Každoroční sliby, jak se připravují na zimní sezónu jsou opravdu jen sliby. Ano, mohou nabrat více lidí do skladů, kteří budou lépe a rychleji třídit balíky. Ale rozhodně neseženou najednou třikrát více aut. To zkrátka není možné. Kde by je vzali ? A co by s nimi dělali přes rok, kdy jim stačí normální stav ?

Ani s tím náborem to není tak žhavé. Kde chcete ty lidi sebrat za pár korun do skladu. Ve výrobě v továrnách chybí desetitisíce zaměstnanců a tam jsou platy výrazně vyšší. Tihle lidi nepůjdou na part time na dva měsíce do skladu. Takže navzdory slibům byl počet lidí ve skladech před vánoci v podstatě stejný jako během roku (ano, nějací brigádníci studenti přibyli).
Jak z toho všechno ven? Zde je několik faktů a myšlenek.

1. situaci nelze vyřešit větším počtem aut a lidí (ani jedno není kde brát).
2. šel by vytvořit systém doručování běžnými fyzickými osobami a jejich vlastním automobilem. Takže by vám balíček přivezl někdo z vaší čtvrti, kdo by se zapojil do takového programu u doručovací společnosti. Na toto by šel využít například i UBER
3. zvýšení cen dopravného před vánoci a tedy možnost zaplatit řidiče (a jejich přesčasy) aby byli ochotní rozvážet i později do večera
4. ze strany eshopů nutit lidi nakupovat dříve a rozptýlit tak doručování na delší období než jen posledních 6 týdnu před vánoci (toto jsem využil i já a objednával dárky už v říjnu.

Celkem často jezdím spojem Ostrava – Praha. Prakticky každý týden tam i zpět. Zvykl jsem si využívat v podstatě pouze soukromý regio jet. Posledních pár jízd má ale pravidelně slušné zpoždění. Někde za Třebovou (město, které všichni znají z vlaku, ale nikdo tam nebyl) jsou nějaké výluky. Budiž. Vlak zde nabírá klidně 30 minut zpoždění. Smutné však je, že obvykle už v Ostravě má kolem 10 minut. Za poslední měsíc se už ale dvakrát stalo, že podvečerní spoj měl hodinu a půl. 95 minut. To už je dost. To je způsobeno tím, že tento spoj jezdí stejná souprava, která přijíždí chvíli před tím z Košic. Tzn. že pokud nabere větší zpoždění při první cestě, logicky spoj z Prahy se musí zpozdit také.

Například dnes. Spoj ze Slovenska měl celých 220 minut zpoždění! Ti co vylézali z vlaku nevypadali jako lidé, ale jako hodně zničené zombie. A náš spoj tedy hned nabral 90 minut.

Zpožděný spoj si už nekoupíte

Velmi úsměvné je také systémové nastavení zpožděných spojů. Pokud například vlak s odjezdem 17:44 má zpoždění hodinu a je například už 18:00, stejně si do něj lístek nekoupíte. Přestože vlak bude odjíždět až za 45 minut. Objednávkový systém zkrátka vyhodnotí, že tento spoj již odjel a objednávkový proces je zablokován. Stejně tak, kdyby jste chtěli změnit místo v rámci tohoto spoje. Nejde, protože nelze standardně provést storno a následně nelze koupit nový lístek. Řešením je pouze nákup lístku přímo ve vlaku u stevarda. Je to na hlavu postavené.

Chytrá reklamace za zpoždění Regio Jet

A vychytrale jsou řešeny také reklamace zpoždění. Oni obvykle vědí, že zpoždění bude (ví, že souprava, která vás má odvézt je pořád na cestě a se zpožděním), takže vám pošlou email či sms. A v tom je napsáno, že spoj bude opožděn. Tímto vás ted informovali a vy máte možnost jízdu stornovat. Ale nemáte nárok na odškodné (respektive slevu na lístku). Ta se počítá, pouze když vlak nabere zpoždění při samotné vaší jízdě.

A to už ani nemluvím o informacích, jaké Regio Jet uvádí na světelných tabulích v nádražní hale. Info o zpoždění dává zásadně na poslední chvíli. Nestydí se vložit zpoždění 30 minut, pouhé dvě minuty před regulérním odjezdem. Samozřejmě proto, aby lidi udrželi čekat. A také proto, že cestující již nemohou sami online stornovat jízdu a musí jít na pobočku, která není v každé zastávce a v případě Prahy je tam plno.

TIP: pokud spěcháte a chcete něco rychle vyřídit na pobočce v Praze na hlaváku, jsou tam dvě. Jedna ta velká hlavní, v severní částí (jak je Billa). Druhá menší je na druhé straně (jižní strana vlakáče). Tam bývá prakticky vždy volno a nemusíte čekat.

Jestliže chodíte s očima otevřenýma a dívate se kolem sebe, museli jste si toho všimnou. V posledním roce dvou vnímám zvýšené množství odpadků v mém okolí. A není to tím, že by úklidovka chodila méně. To vůbec. Ale večer jdu se psem a celý park je čistý. Druhý den ráno je zde poházený bordel. Obvykle se jedná o pet láhve, obaly sladkostí a plechovky z energiťáků. Z toho je zřejmé, kdo tento bordel nejvíce dělá. Jsou to naši teenageři, kteří v hloučcích posedávají po večerech v parku, tlachají o hovnech a rozhazují bordel. Nechápu kdy tam sedí, protože já jsem nikdy žádné dělat bordel neviděl. To bych se velmi rychle ozval. Ale nejsou to jen mladí. Vyhazují všechny ročníky. Prostě lidé s vysokým prahem bezohlednosti vyhodí jakýkoli bordel ze své kapsy a vůbec jim to nepřijde divné. Ano, viděl jsem i důchodce jak hodil na zem plastový obal. Zdupal jsem ho na tři doby a obal mu hodil na poloprázdné nákupní tašky.

Díky bohu, že město už nějaký ten měsíc schváli novou vyhlášku. Ta říká, že dlouhodobě nezaměstnaní musí nastoupit na 20 hodin prací měsíčně. Obvykle se jim dává právě úklid odpadků. A musím je pochválit, neflákají to a uklizejí poctivě. Nedovedu si představit, že by jeden týden nedorazili. Co by se stalo potom? Začaly by vznika divoké skládky ? Chodili bychom po kotníky v bordelu ?

Poslední zamyšlení je na tím, co vede lidi vyhazovat odpadky z ruky na ulici. Jak jsou ti mladí asi vychování. Já bych svému dítěti dal pořádně přes ruce, kdyby hodil něco na zem. Je to projevem sebestřednosti a nezájmu o okolí („však on to za mě někdo zvedne“). Tato bezohlednost mě štve. Jejich rodiče musí být rádi, co to vychovali za sběř.